5 jedů, co jíme každý den, BÍLÁ RÝŽE

Rýže bude asi největší překvapení z našeho listu bílých jedů. O cukru řada z vás slyšla, někteří možna i o mléce, ale o rýži?

Rýži, stejně jako bílé mouce je odebrána slupka a klíček, tedy části s nejvíce hodnotnými prvky. Takže nám vlastně zbyde jen škrob a tímto způsobem nekonzumujeme vyváženou potravinu s dobrou vstřebatelností, ale jen škrob, který zapřičiňuje velmi prudké zvýšení glukózy v krvi. Podle vědců na Harvardské univerzitě toto je jedním z rizik vzniku Diabetes (http://www.hsph.harvard.edu/news/press-releases/white-rice-brown-rice-whole-grains-diabetes/.)

Bílá rýže, i když je známa po mnoho století se skoro nekonzumovala, protože bylo obtížné ji ručně loupat. Začala se jíst jako taková až v 19 století, kdy evropani přivezli do Asie přistroje na její loupání. Výsledek toho byla nemoc Beriberi, onemocnění nervového systému, jehož příznaky jsou: těžká letargie, únava, a též  různé komplikace postihující kardiovaskulární, nervový, svalový a trávicí systém. V té době zemřelo na beriberi přes 500.000 lidí, než se přišlo na to, že takovéto bílé rýži chyběl důležitý prvek pero člověka a to vitamín B1. Další takovou chorobou byla a stále ještě je Pellagra, vznikající nedostatkem vitamínu B3. Jejíž příznaky jsou: dermatitida, diarea, demence.

Výměna bíle rýže za celozrnnou má pro naše zdraví mnoho výhod. Ta první a nejdůležitější je vitalita, kterou nám dává. Nezapomeňte, že v jednom zrnu je skryt celý jeden život! Nicméně jsou lidé, kteří celozrnnou rýži nebudou tolerovat, alespoň ne ze začátku. A to ti, kteří mají střeva ve špatném stavu. Tam je třeba začít například rýží pololoupanou nebo jíst puré z celozrnné, které jsme předtím přepasírovali. A to do té doby, než jejich střeva začnou celozrnnou rýži tolerovat. 

Celozrnná rýže nezanechává v těle metabolické odpadní látky, což je pro tělo určitý oddech. Je také základem velkého množství depurativních diet. 

Jak připravit celozrnnou rýži?

Necháme jí namočenou ve vodě (minimálně přes noc), kterou několikrát vyměníme. Zbavíme se tak kyseliny fytové, která je antinutriční látkou a snižuje vstřebatelnost některých minerálů (Vápník, hořčík, fosfor, železo a zinek). To samé je třeba dělat se všemi integrálními obilovinami a luštěninami. 

Samozdřejmě jako ostatní celozrnné potraviny je třeba jí kupovat v BIO kvalitě. Protože ve slupce se nachazí jak to nejlepši, tak to nejhorší. Mám tím na mysli zbytky pesticidů, hnojiv atd.

Na každou odměrku rýže dáme 2 odměrky studené vody plus špetku soli. Vaříme 2 minuty na maximum a pak asi 40 na minimum. Délka varu se bude odvozovat od délky namočení a druhu rýže. 

Doporučení 

Abychom využili všech výhod, co nám celozrnné potraviny nabízejí je třeba je uvařit a žvýkat adekvátně. Pokud to tak neděláme a konzumujeme je často, mohou nám způsobovat nadýmání a zakyselení organizmu. 

Samozdřemě, jsme-li zvyklí jen na bílou rýži nemusí nám tato celozrnná zpočátku moc chutnat. Ale snažte se najít nějaký recept, který vás uspokojí a určitě jí časem přijdete na chuť.

Nicméně bílá rýže je také na něco dobrá :)))) A to při průjmu!


Bibliografie:

Cuevas Olga, El equilibrio através de la alimentación, Barcelona
www.hsph.harvard.edu

JAK NEZMĚNIT OLEJ V TOXICKOU LÁTKU?

  Olej se na pánvičce nesmí přepálit. Jestli se z něj kouří je již pozdě!

Když se z oleje začne kouřit začaly se již spalovat tuky, jinými slovy se z něj stal přepálený a toxický produkt a ne jídlo. Můžeme to zjistit protože:

• Se začne se z oleje kouřit a my vdechujeme akrolein, který je toxický, dráždivý a má karcinogenní potenciál.
• Na pávni bez přilnavého povrchu se vytvoří vrstva-dehet, která  je občas težko viditelná, ale mění nepřilnavé vlastnosti pánve.

A také existují další změny, které nevnímáme my, ale naše tělo ano. Jsou to:

• Nenasycené mastné kyseliny cis se transformují na formu trans, což znamené, že nejsou biologicky aktivní a naše tělo je nerozpozná jako stravu.
• Produkují se polymerizace: produkty těžce stravitelné, které ovlivňují funkci našich jater a žlučníku
• Teplo urychluje žluknutí oleje a produkci volných radikálů

     Čím čistější olej je, tím dříve se přepálí

Tím chci říci, že pokud se staráme o vlastní zdraví a kupujeme si kvalitní panenské oleje z prvního presování za studena musíme si být vědomi toho, že jsou nejvíce náchylný k teplu.

Tady uvádim teplotu, při níž některé oleje začínají kouřit:

• Panenský olivový olej 215 stupňů
• Extra panenský olovový olej 160 stupňů
• Olivový olej z prvního presování 130 stupňů
• Slunečnicový rafinovaný olej 220 stupňů
• Slunečnicový olej bez rafinace 105 stupňů
• Palmový olej 230 stupňů
• Kokosový olej 230 stupňů

Doporučení:

• Zavírat olej zátkou, aby s předešlo oxidaci a tomu, aby nasál pachy a chutě.
• Ochraňovat před světlem-tmavá, skleněná láhev
• Při zahřátí oleje stačí, když začne lehce dělat bubliny a můžeme vložit další potraviny, které chceme tepelně zpracovat.
• Nepoužívejte olej opakovaně!!! V tak důležitých věcech nešetřeme!

5 Bílých jedů. co jíme každý den - BÍLÁ MOUKA

Bílou moukou mám na mysli jakoukoliv obilnou mouku, která prošla rafinací. To znamená, že v průmyslovém procesu jí byla odebrána slupka-otruby a klíček, což jsou části obilniny, kde se nachází nejvíce minerálů, vitamínů a vlákniny. 

Tato mouka se užívá jako přídavek do další spousty průmyslově zpracovaných potravin, protože je levná a „vyplní“ dané produkty.

Kromě toho, že je zbavena téměř všeho cenného, tak je bílá mouka ještě ošetřená bělidlama, emulgátory, stabilizátory, proti plísni.... Takže když jíme bílý chléb a jakýkoliv produkt s bílou moukou (kterých je ale na regálech mnoho!), tak jíme také výše zmíněné přídavky. 

Je hodně bělidel, která se používají  při zpracování mouky. Přitom kombinací nějakých z nich s bílkovinou, která ještě v mouce zbyla, se produkuje alloxan, který se používá v experimentech na zvířatech (např. když je potřeba, aby měli CUKROVKU).

Nemůžeme se tedy divit, že v zemích, kde se konzumuje hodně bílé mouky, je vysoký výskyt cukrovky i dalších chronických nemocí.

Bílý chléb je tedy "mrtvá potravina" a to ani nemusíme rozebírat téma, jak rafinované mouky zanášejí střeva a jak lepek (obsažen v pšenici, žitě, ječmenu a v menší míře i ovsi) zhoršuje cukrovku, celiakii, intoleranci na lepek (těch můžeme najít celou škálu a lidé o ní celá léta ani nemusí vědět) a imunitní onemocnění kromě jiných.

Nejlépe tedy je konzumovat zrna celá, nijak nezpracovaná. On totiž i tak zvaný celozrnný chléb je většinou dělán z bílé mouky, kam se přidávají otruby, barviva a posype se trochou semínek.

Při konzumaci celých zrn je nutné je mít v BIO kvalitě. Jak ve slupce máme to nejlepší ze zrna, tak se tam také uchovává nejvíce pesticidů a hnojiv, které se používají v konvenčním hospodářství.

Célá zrna, která můžeme konzumovat:

• Pšenice (kterou bych však nedoporučovala z důvodů jejího přešlechtění)
• Špalda
• Kamut (špalda a kamut jsou staré odrůdy pšenice pro člověka o mnoho lépe stravitelné, protože nejsou přešlechtěné)
• Rýže
• Oves
• Ječmen (z toho se dělá kvásek a je lepší ho nechat na pivo :)
• Žito
• Kukuřice (pozor na geneticky modifikovanou)
• Pohanka (neni to obilnina z botanického hlediska)
• Jáhly 
• Quinoa (také je to pseudo obilnina a konzumovat se dá pokud nebereme v potaz to, že přichází z daleka-Bolívie)
• Tef  (je z Afriky)

Pokud máme nedostatek energie, měli bychom hledat zdroje sacharidů právě v celých zrnech.

Jaký chléb tedy konzumovat?

Nejlepší chléb je CELOZRNNÝ z KVÁSKU, vyroben z mouky z BIOLOGICKÉHO zemědělství.

Čeho se vyvarovat?

Je nasnadě naučit se číst etikety, které provází většinu potravin a vyřadit ty, které obsahují mouku.

Zkuste nakupovat chléb v kvalitních pekárnách, kde vám mohou poradit a ne v supermarketech. A nebo si ho sami dělat :)

Bibliografie:

Olga Cuevas, equilibrio através de la alimentación

Vida Consciente¨

Vida lúcida

5 Bílých jedů, co jíme každý den - Refinovaná sůl

5 Bílých jedů, co jíme každý den - Rafinovaná sůl

Jeden den se průmysl rozhodl okleštit přírodní krystalickou sůl pouze na chlorid sodný (dnešní stolní sůl). Vědci té doby potvrdili, že ostatní složky v soli přítomné (minerály, stopové prvky) nebyly potřebné a chlorid sodný na solení stačil. Sůl, která dříve byla považována za „zlato“, protože člověku dávala vše potřebnépro jeho správnou výživu v přesných proporcích, které náš organismus potřebuje, se svým rafinováním stala nepřijatelnou. Přispívají k tomu také uměle přidané minerály jako jód, který když přesáhne potřebné minimum (u každého člověka jiné), se stává toxickým a fluor, který prý zabraňuje zubním kazům, téma již dávno přežité.

Je několik základních typů přírodních solí:

• Rafinovaná sůl - pouze obsahuje chlorid sodný
• Mořská sůl, která kromě chloridu sodného obsahuje jód, magnézium a prakticky všechny stopové prvky
• Kamenná sůl, která obsahuje chlorid sodný a stopové monožství např. železa, manganu a vápníku.

Přírodní sůl, jak ta mořská, tak ta kamenná, obsahuje 84 prvků, které má i lidské tělo a obsahuje je v přesných proporcích. Málo lidí ví, že kompozice lidské plazmy je téměř identická s kompozicí mořské vody. Tedy mořské vody, kterou měla moře před milióny let.

Není to sůl sama o sobě, co nám dělá tak velké škody, ale stolní sůl průmyslově rafinovaná, které chybí ostatní minerály. Při rafinování zmizí ze soli magnézium (mimo jiné) - základní prvek pro regulaci rovnováhy sodíku a draslíku. V případě, že tato bilance není vyrovnaná, trpí tím všechny buňky našeho těla. 

Dlouhotrvající zneužívání soli vede k tvrdnutí našich struktur, což způsobuje problemy růstu u dětí a zrychluje stárnutí u starších osob. Proto třeba v poslednim trimestru těhotenství je třeba soli ubrat.

Nejlepším ukazatelem množství soli v našich tělních tekutinách je žízeň. Jestli po jídle (z velké části vegetariánském) máme žízeň, znamená to, že množství soli v něm obsažené bylo nadměrné.

Dnešní nekvalitní potraviny jsou PLNÉ rafinované soli, která zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Konzumací této stolní soli  požíváme 8-20x více soli než by se mělo.

Jaký vyvozuji závěr?

Převládat by měl zdravý rozum! Čím méně do určité potraviny bylo zasahováno, tím lépe. Takže vařme ze základních potravin a ne z polotovarů.

Stolní sůl vyhodit!

Polotovary apod. s přidanou solí nekupovat!

Jak tedy solit?

Nejlepší je z mého hlediska MOŘSKÁ NERAFINOVANÁ SŮL, většinou je našedlá a nesype se tak perfektně jako stolní sůl, do které byly přidány protihrudkující látky. HIMALAJSKÁ SŮL také není špatná, ale proč si jí nechávat vozit z Pakistanu, když máme moře za rohem?

Na trhu je druhů soli přehršle, ale je třeba přesvědčit se, že kromě toho, že je sůl mořská, je také nerafinovaná. Na obrázku jen jeden příklad za všechny.

Bibliografie: 

Olga Cuevas, El equilibrio a través de la alimentación, Barcelona

Vida Lucida

5 Bílých jedů, co jíme každý den - CUKR

V naší dietě existují potraviny, které by se měli nazývat spíše „jedy“, mají nízkou nutriční hodnotu a mohou být dokonce škodlivé pro naše zdraví. Jak? Na to se podíváme v následujících příspěvcích.

Za bílé jedy se v dietetice považují:

• Rafinovaný cukr
• Rafinovaná mouka
• Rafinovaná sůl
• Mléko
• Bílá rýže

Začněme CUKREM!
Cukr je téměř všude!!!! Jen se podívejte na složení některých polotovarů, sušenek a dokonce y kočičích konzerv!
Bílý cukr se víceméně nemůže považovat za potravinu, protože to je pouze chemická látka. Získává se z různých rostlinných zdrojů jako cukrová třtina nebo řepa z kterých se odstraní šťáva tím, že se odejme veškerá vláknina, které tvoří až 90 procent zmiňovaných rostlin.

K vyčištění získané tekutiny se používá oxid vápenatý. Tato alkalinická reakce šťávy a oxidu vápenatého znehodnotí téměř všechny vitamíny. Dále se přidá oxid uhličitý, aby urychlil tento proces. Tekutina dále protéká filtry, kde se oddělují nečistoty a nakonec se jen přidají síran vápenatý a kyselina sírová, které jí nechají téměř bílou.

Rafinovaný cukr nemá bílkoviny, vitamíny, nemá žádné minerály, enzymy, vlakninu, tuky a nemá ani žádný prospěch pro naše zdraví. Pouze nám dává energii. Ta přichází z glukózy a fruktózy. Tu, také jak správně můžete namítnout obsahuje ovoce a zelenina. Nicméně ten problém je v tom, v jaké podobě jí konzumujeme. Ovoce a zelenina také ale obsahují vitamíny, minerály a vlakninu, které jsou třeba pro dobrou metabolizaci cukru. Pokud cukru byly odňaty tělo je musí někde najít a bere je nám. Způsobujenašemu tělu tak nedostatek vitamínů. Zejména skupiny B, minerálů (hlavně magnezio) a stopových prvků.

Cukr a kosti. Při větší spotřebě cukru se zvýší hladina vápníku v moči. Cukr produkuje kyselé metabolity a pro jejich neutralizaci se vylučuje vápník z kostí. Tím se samozřejmě kosti oslabují.

Cukr a infekce, strava bohatá na cukry dělá příznivé prostředí pro rozmožování kvasinek např. Candida albicans, bakterií a parazitů. Nějaké studie prokázaly, že když jíme cukr tak se snižuje schopnost bílých krvinek zničit bakterie.

Cukr a výkyvy v náladě. Rafinovaný cukr je velmi rychle vstřebán tenkým střevem, což způsobí rychlou hyperglykémii (vysoký obsah cukru v krvi),

  která vede k fyzické i psychické exitaci a posléze k nevyhnutému sjezdu-hypoglykémií, který je doprovázen mentální depresí, fyzickou únavou a cítíme, že znova potřebujeme nějaký povzbuzující prostředek. Ten opět způsobí hyperglycémii atd. atd. Tyto výkyvy cukru v krvi způsobují zhoršení regulačních mechanismů metabolismu a oslabují nervový systém, což vede k únavě, agresivitě, popudivosti atd.

 

Jaké máme tedy možnosti?

Umělá sladidla (aspartam, sacharin, cyklamáty) v žádném případě! Jsou škodlivé pro náš organismus. 

 Nejlepší náhražkou cukru je stévie. Je to rostlina, která je až 100x sladší než cukr.  Pokud jste již v momentě, že nemáte výkyvy glykémie, můžete si dovolit přibrat do svého jídelníčku například trochu integrálního cukru (cukr, který nebyl rafinován např. Mascavo, což portugalsky znamená hnědý), trochu medu nebo melasy dobré kvality
. Pozor na hnědý cukr, je jen o malinko lepší než bilý. Čím méně bylo zasahováno do toho, čím chceme sladit tím lépe.

Hlavu vzhůru. Jenom se jedná o to ze stravy vynechat cukr!!!!!!

Bibliografie:
Olga Cuevas, Equilibrio através de la alimentación, Barcelona 2011
Vida Lúcida